5. Proměny

Doba čtení: 9 minut

Příběh draka –

Nebylo pro mě snadné nic neočekávat, ale naštěstí jsem nemusel čekat příliš dlouho. Drak si mě jako již dvakrát před tím zase našel. Dříve, než jsem se stačil rozhodnout, zda mám pokračovat plachetnicí po řece nebo vyčkat v domě, vynořil se z hlubší vrstvy skutečnosti. Nabral mě na svůj hřbet a letěli jsme. Jeho rychlost předčila veškeré mé očekávání. Letěli jsme nějakým mimoprostorem, neviděl jsem nic, podle čeho bych dokázal určit směr našeho letu. Po nějakém době jsem v dálce před námi spatřil kruhovou bránu, světlejší než prostředí jejího okolí, spředenou z jemné světelné energie.

Když jsme se k ní přiblížili, drak poprvé promluvil. Jeho dunivý bas se mi ozýval přímo v hlavě. „Je to první brána času, musíme jí společně proletět, abych ti ukázal část svého příběhu, který jsem prožil ve fyzickém těle. Ničeho se uvnitř nedotýkej. Po celou dobu zůstaneš na mých zádech a budeš jen pozorovat děj, který se před námi bude odehrávat. Na nic se mě neptej a nevyvolávej příliš hlasité emocionální odezvy. Vím, že se tě příběh bude dotýkat, ale je nutné, abys do jeho podoby, kterou společně uvidíme, nezasahoval ani svými nevědomými a nekontrolovanými emocemi,“ dokončil drak svou promluvu, přiblížil se k bráně. Zblízka jsem viděl, že povrch brány se vlní jako hladina vody a jiskří vlnami, kterými jsme s drakem čeřili prostor.

Společně jsme branou prošli. Pozoroval jsem z výšky prostor, do něhož jsme klesali. Viděl jsem kamenné budovy, cestu a most, nad nimiž jsme přeletěli, drak se snesl ještě níž a dosedl na příjezdovou kamerou cestu před branou do nějakého velkého sídla, jehož hradby znemožňovali uvádět, co se nachází uvnitř. Na jedné z veřejí jsem uviděl symbol černého hada směřující ve šroubovici vzhůru. Podobný symbol mi byl povědomí, ale nikdy jsem ho neviděl v černé. Drak jako by zachytil mou otázku, telepatickým pokynem mě ztišil a začal vyprávět:

„Prožil zde část svého životního příběhu a zemřel jako šlechtic. Drak Silver, nájemný vrah, měl zabít princeznu Jennifer, protože se stala nepohodlnou pro císařský trůn. Nechal se ke dvoru najmout jako její osobní vozka s doporučením od nejvyšší císařské strážní gardy. Informace o ní získával telepaticky nejčastěji od koní, které se nedokázali bránit vpádům jeho agresivní mysli, a protože ve svém vědomí dokázali uchovávat nejvíce podvědomých informací o lidském světě bez běžného zkreslení, které si lidé působili potlačováním svých prožitků, jejich separací, vytěsňováním myšlenek a dalším sebezničováním, které se rozmáhalo už v té době.

Mále jsem prolomil své mlčení, když jsem se ho chtěl ze zvědavosti zeptat, v jaké že to bylo době, ale drak mi uštědřil mentální políček a donutil mě soustředit se na příběh.

Jak Silver trávil s princeznou hodně času, získávala si nevědomky svou povahou sympatie, až se do ní drak v přestrojení za vozku, zcela zamiloval. Nedokázal si představit, že by ji měl zabít a vrátit se ke svému povolání nájemního vraha. Princezna Jennifer měla nápadníka z vysoko postaveného šlechtického rodu Pendrakeů, jaká to zvrácená ironie osudu. Netrvalo dlouho a Silver měl zosnovaný plán. Jelikož se jako drak dokázal převtělovat do různých podob, rozhodl se přijmout podobu princeznina nápadníka. Skutečného šlechtice Pendrakea zabil při jedné noční projížďce a nafingoval svou vlastní smrt. Jelikož se blížila svatba princezny Jennifer s Pendrakem, nemohl si vybrat lepší čas. Došlo k sňatku.

Jennifer zanedlouho po svatbě záměnu poznala, ale bylo už pozdě. Nedokázala přesně identifikovat, co se stalo a Silver se před ní ve své skutečné podobě nikdy neukázal, nemohla se vlastně nijak bránit. Nevěděla, co dělat, a tak si na draka po svém boku brzy zvykla, a na veřejnosti předstírala, že je vše v pořádku. V soukromí se svého nového manžela několikrát pokusila opatrně zeptat, co se stalo, ale nikdy se jí přesvědčivé odpovědi nedostalo. Silverovi všechno procházelo až do doby, kdy se do království přijela podívat císařovna se svým císařským drakem, jelikož se k ní donesli zprávy o šťastném manželství princezny Jennifer namísto zvěstí o její neblahé smrti.

Drak císařovny Silvera poznal, císařovnu o situaci informoval a ta bez okolků nechala z vymyšlených úkladů o život císařovny Jennifer uvrhnout do věže, kde po týrání císařskými biřici Jennifer brzy zemřela.

Silverovi se však podařilo uniknout. Spojil se s proti-císařským odbojem v sousedním panství, kde měl své přátele z řad s císařských špionů. Informoval, co se stalo s Jennifer a jelikož měl podložené informace o skutečných císařských plánech, dokázal přemluvit několik svých bývalých kolegů a rozhodli se společně císařovnu v jejím sídle přepadnout. Museli se tam dostat dříve než ona, což nebyl až takový problém, protože císařovna cestovala po zemi ale oni, draci, letěli. V císařské nepřítomnosti bylo sídlo chráněno obří pavoučicí, upadli do léčky. Až pozdě Silverovi došlo, že jeden z jeho bývalých kolegů svůj obrat jen předstírá. Silver se nechal vlákat do labyrintu, kde se nechal mást fantómy, kteří ho lákali stále hlouběji. Císařovna, když se dozvěděla, že se měla stát obětí atentátu, rozhodla se uprchnout se svým milencem na ostrov.

Silver i se svými dvěma věrnými bratry, kteří nástrahy a úklady v pevnosti nakonec přežili, tajnými cestami utekli do hor, kde náhodou objevili tajnou správu císařství. Jakmile se ocitli ve městě v horách v domnění, že tam někde císařovnu najdou, propadli magickému kouzlu, které postihlo všechny, kteří do města přijeli bez předchozího schválení a neměli proti kouzlu ochranu. Tímto magickým kouzlem byli všichni tři zcela připoutáni ke svým dračicím, jimž museli být na blízku vždy, když si dračice zamanuli. Netrvalo dlouho a císařovna byla o úlovku informována. Nařídila jejich okamžitou popravu.

Duše princezny Jennifer zůstala po její smrti uvězněna ve věži pod časovým zámkem až do současnosti.“

Drak zde vyprávění ukončil. Beze slov a předchozího upozornění vzlétl.

Letěli jsme do mraků. Zjevila se před námi další brána, kterou jsme velkou rychlostí proletěli. Ani jsem si ji nestačil pořádně prohlédnout. Záře, v níž jsme se po průletu branou okamžitě ocitli, pulzovala pro mě novou vibrací. Rozlévala se celým prostorem, zasahovala mé srdce a skrze něj všechny události, které jsem do té doby v Dolním světě prožil. Když se mých vzpomínek světlo dotýkalo, ožívaly na chvíli znovu svou intenzivní emocí a nábojem, ale vzápětí se staré obruče tísně rozpadaly a rozplývaly ve světle, jejich formy se přelévaly ve vzorech a obrazcích do světla pulzujícího kolem. Vnímal jsem, co se děje s drakovým tělem. Společně s obručemi mými, pukaly i obruče kleteb a temných vazeb v drakově energetickém poli. Nakonec nasyceni oba zářili jsme zlatou energií.

Byl jsem šťastný, že jsem mohl drakovi pomoct. Zdálo se, že jsem ho vysvobodil ze zajetí a nečekaně se na jeho křídlech vrátil zpět do svého domova v Horním světě. ‚Nakonec přece jen nebyla má cesta tak dlouhá a ke skutečnému zrození do hmotného světa nedošlo. Teď už mě snad čeká zasloužený odpočinek,‘ pomyslel jsem si. Po chvíli přistál vedle nás na svých majestátních křídlech Orel a pozval mě, abych se s ním spojil. Jeho nabídku nebylo možné odmítnout. Společně s drakem jsme vstoupili zpět do prostoru s věží, v níž byla zavražděna princezen Jennifer.

Nejdříve jsem uviděl věž s hodinami, stejně jako když jsme příběh s drakem navštívili poprvé. Uvnitř věže jsem vnímal duši bytosti uvězněnou v časové smyčce, duši, jež bývala princeznou Jennifer. Do vrcholu věže viděl jsem pak Orla snést dvě zlatá vejce. Pozorovali jsme společně se Silverem věž a její okolí. Nejdříve se zásahem Orla proměnila struktura a energetická podstata věže a odhalila svůj základ, který byl spojen s prostorem, v němž se tyčila. Prostor byl tvořen jejími kořeny, z nichž vyrůstala. Pak jsem uviděl, jak se do tohoto světa otvírá a rotuje temný portál. Proud z něj prolnul se skrze stěny věže z jiného časoprostoru. Neviděl jsem, kdo za tímto činem stojí.

Jakmile se jedno vejce Orla ve věži vylíhlo, otevřel se portál do Horního světa a duše princezny spojená s tím temným proudem se proměnila v bytost mnoha úrovní a otvorem ve věži směřující do Horního světa se vypařila. Orel mě pak z příběhu draka Silvera vytáhl. Viděl jsem ještě, jak prolnutím sil z Horního světa se svět věže bortí. Horní a Dolní svět se v tom místě přitahovaly. Jako dvě pyramidy hroty k sobě silou posvátné geometrie stvořitel vkládal je do sebe jako dva dílky jedné skládačky. Až je spojil do jednoho dokonalého celku.

Na vrcholu Dolního světa uviděl jsem uzavřít se časový portál drakova příběhu a kolem jeho vrcholu omotaný byl had, který dříve černý nyní zlatou září pulzoval. Stejný symbol, který mě přivítal na začátku Silverova příběhu proměněn. Znovuzrozen z druhého Orlova zlatého vejce ožil novým příběhem. Had se pak z vrcholu Dolního světa odvinul a přiletěl si pro mě. Nemohl jsem se bránit. Drak se se mnou rozloučil. Chápal jsem až příliš dobře, že vyprovozením draka do Horního světa má anabáze neskončila. Na hřbetě zlatého hada směroval jsem zpátky. Musel jsem se nadechnout, jako když se noříte pod hladinu, když jsme skrze mraky zalité velkolepou světelnou podívanou letěli zpátky dolů. Bylo to tak rychlé, že jsem si své pocity uvědomil až později. Smutek a tíseň, věděl jsem, že na mě dole čekají.

Stínový svět –

Vpluli jsme se zlatým hadem společně zpět do domu. Jako světelná bytost měl možnost jeho stěnami volně proplouvat. I těmi, které mému vstupu dříve odolávaly. Jakmile se dvěma posledními komnatami světelný had prolnul, otevřely se i tyto do Horního světa a oba světy opět se jeden ve druhém v posvátném tanci dimenzí přibližovaly. Ti dva zlí, démony obsazení muži, které zlatý had z jejich uzamčených komnat svou silou vytlačil, vyběhli a začali chodbami domu zmateně pobíhat a dožadovat se mé pozornosti. Mávali kolem sebe virgulemi a snažili se ještě stín síly urvat pro sebe a zaklít ho do svého příběhu, ale síly přibližujících se dimenzí je nemilosrdně drtily a trhaly. Jejich stíny plazily se prostostem jako dým a dveřmi ven.

Vyběhl jsem za nimi z domu na zahradu. V prostoru rozplýval se jejich černý dým a mizel. Z dálky od řeky uslyšel jsem řev démona, slábnoucí ale urputný. Síly z Horního světa, jak se nořily do Dolního světa, trhaly ho na kusy. Krákání havrana, které se neslo nad řekou, odnášelo spolu s větrem jeho řev od mé zahrady pryč. Vrátil jsem se zpět do místnosti s krbem a posadil se před něj. Po chvíli donesl se ke mně mechanický a skřípavý zvuk. Zněl jako naříkání nějakého špatně naladěného stroje. Krájel prostor v domě podobně jako disharmonický řev démona. Jako by se přitahovali, nebo jeden vyvolával druhý, jako by měli něco společného. Co to byl za přístroj a jaké příběhy v sobě nesl jsem netušil, a musel jsem se jít přesvědčit. ‚Snad to nebude nějaká léčka,‘ říkal jsem si. ‚A kde se tady vlastně vzal?‘

Ponořil jsem se do hlubšího energetického pole prostoru a pokoušel se objevit stopy, které by mě k odpovědi dovedly. Objevily se další o něco snovější a méně konkrétní postavy. Prastará žena nahýbala se nad něčím, co vypadalo jako koš s bylinami. Jakmile se jejího prostoru dotklo mé pole, zabolely mě vzpomínky jako střepiny v srdci a tou bolestí byl jsem zase o něco vzdálenější svému domovu v Horním světě. Za ní objevil se na schodišti, které se stáčelo dolů, kapitán potopené plachetnice a stařešina zaniklého kmene, které jsem znal. Nedokázal bych zpětně říct, co mi na nich připadalo tak známé, ale prostě jsem v tu chvíli věděl.

Přišla ke mně Smrt a odvedla mě do sloupu světla, který se sem rozsvítil z Horního světa. Kolem něj rotoval vír, jak se světlo z něj spojovalo s okolním prostředím nižších vibrací. Jakmile jsem do sloupu světla vstoupil, spojil jsem se se svou duší, se sebou, který sem přišel. Smrt mě spojila s Orlem, se zdrojem a skrze něj se sjednoceným energetickým polem. Přijímal jsem léčení, mé světelné tělo i duše velmi pookřály. Vnímal jsem příliv nové energie. Uvědomil jsem si vesmír, se kterým jsem se spojoval, a vyvstávalo mi v mysli více otázek, než na které jsem v té chvíli znal odpověď. Smrt mě pak zavedla ještě dál. Ukázala mi Střední svět a jeho protipól, stínový svět. Oba zářily stejnou energií. Z venku jsem je vnímal jako energetické fraktály nezměrné krásy. Smrt mě postrčila dál do chodby, která vedla do Stínového světa.

Nějakou dobu jsem se neměl čeho chytit. Pouze temnota. Postupoval jsem velmi obezřetně a po chvíli objevil ve výklenku jedné ze stěn hodiny, které se dávno zastavily. Pod jejich ciferníkem našel jsem svazek klíčů. Vložil jsem jeden z nich do tajného zámku, na který Smrt ukázala. Odkryla se přede mnou další chodba, v níž se objevila poměrně v dálce symetrická pavučina a po chvíli v ní i velká pavoučice. Ta, kterou jsem viděl v příběhu Silvera v sídle císařovny.

Úder blesku náhle otřásl chodbou, v níž jsme se nacházeli. Vnitřním zrakem jsem uviděl strojek v hloubce hodin, který nebyl na první pohled patrný, poháněn multifunkčním jádrem. Úderem blesku se jádro deaktivovalo a síla, z níž byla pavučina spředena, se vrátila principem zrcadlení zpět k pavoučci a spoutala ji do pavučinového zámotku. Stala se obětí stejné síly, jakou užívala na své oběti. Po delším váhání jsem se k jejímu kokonu opatrně přibližoval. Na podlaze našel jsem ležet temný meč. Když jsem pohled opět zvedl, po pavučině ani pavoučici nezbylo ani stopy. Byla to výzva a zkouška, vlastnit meč temné moci. Bez rozvahy jsem jej odmítl. Chvíli jsem ho pozoroval, přibližoval se a zabíral celé mé zorné pole.

Ještě jednou jsem rázně temnou moc odmítl, prostor prozářila sytě zelená energie, se kterou jsem se setkal pří příchodu z Horního světa. Abych se z temnoty stínového prostoru dokázal odlepit, musel jsem Orlovi odevzdat všechny temné prvky, které jsem v sobě dokázal uchopit, jež se ve mě v tom prostoru zrcadlily. Na chvíli se mi sytě zelený proud vědomí ztratil. Byl jsem Smrtí zaveden do dalšího prostoru, který se stáčel v podivných úhlech a nutil mě natáčet se také.

Několik úrovní pod sebou viděl jsem další jisté temné bytosti broukových tvarů. Když jsem se podíval za tuto i další bytosti, které se v mém prostředí stále nacházely, uviděl jsem svislou černou panenku. Byla velmi blízko. Vyděsila mě. Pokusil jsem se teleportovat do bezpečné vzdálenosti od Stínového světa, což se mi podařilo. Spojil jsem se se svou vibrací a požádal o pomoc. Podíval jsem se do proudu propojujícího Horní a Dolní svět a síla mnou otřásla. Světelný had prolnul se celým prostorem. Kolem vrcholu Dolního světa, na pomezí, viděl jsem havrana, průvodce Smrti. Vyslal jsem k havranovi přání, aby mě z tohoto světa pro tentokrát vysvobodil.

Ještě jsem nechápal všechny souvislosti. Měl jsem pocit, že v Horním světě se dokážu lépe zotavit a získat potřebné vědomosti k tomu, abych se zde dokázal dále pohybovat. Mohl jsem doufat, že plachetnici dokážu odlepit od břehu a vrátím se do proudu, který mě snad ponese vstříc přívětivějšímu prostředí.

© WolfB 2021

 

 

 

 

 

 

Sdílejte článek:

Share on facebook
Facebook
Share on email
Email
Share on twitter
Twitter

Sdílejte článek:

Share on facebook
Share on linkedin
Share on email

Petr

Kategorie blogu

Nejčtenější články

Archivy

Blog

Další články

Aktivní snění

Tvorba vize

Doba čtení: 2 minut Prostřednictvím metody aktivního snění dokážete lépe uchopit svůj kreativní potenciál a zapracovat společně na těch oblastech, které vašemu rozletu a záměru doposud

Přečíst článek »

Tvůrčí psaní

1. Od Stromu života

Doba čtení: 6 minut Zapomnění – Byl jsem v zahradě poznání a vyšel z ní nasycen moudrostí všech svých předchozích vtělení. Musel jsem však zapomenout, abych svůj život

Přečíst článek »

Spřízněné duše

Formulář

Přihlaste se k odběru novinek