Pokud vám v životě chybí energie, směr, nedokážete se zorientovat v nelehké životní situaci nebo chcete objevovat nové možnosti, můžete přijít na šamanský seminář a společně se skupinou spřízněných duší podniknout šamanské cesty, inspirovat se a sdílet své poznatky a vhledy. Skupina má obvykle šest až osm účastníků.
Jednodenní semináře se odehrávají v blízkosti přírody. Každá akce má svou dynamiku a téma. I když na něj navazujete z jiného vzdělávání nebo z osobních cest, odvezete si vždycky celistvý zážitek a možná i chuť pokračovat příště. Jako vždycky však platí, že pravidelnost praxe a trpělivost přináší ovoce.
Jednotlivé šamanské cesty v průběhu víkendu, práce se sny, putování přírodou i šamanský rituál tvoří celek a mají společné nosné téma. Se společným záměrem putujeme krajinou vnitřní i vnější vedeni svými průvodci. Součástí každé cesty je její záznam a následné sdílení ve skupině. Jelikož jednodenní semináře probíhají v blízkosti přírody a na cestování máme celý den, je přidanou hodnotou oproti městským večerním workshopům možnost spojovat se vědoměji se živly a s přírodními silami, zažívat větší klid a nenechat se tolik rušit stresem města a svými povinnostmi.
Šamanské cestování provázím v duchu jádrového šamanismu (core-shamanism) Michaela Harnera, nechávám se inspirovat aktivním sněním Roberta Mosse a nad samotným průběhem bdí a ochranou ruku drží mí průvodci a učitelé z nehmotných rovin. Stává se poměrně často, že v průběhu semináře může dojít ke spontánnímu návratu ztracené části duše, léčení vnitřních zranění, nasměrování na životní cestě a různým hlubokým prožitkům a vhledům.
Šamanský seminář
Na jednodenním šamanském semináři:
- navazujeme a posilujeme spojení se svou duší a se svým vnitřním světem
- učíme se pracovat a komunikovat se svými průvodci
- přinášíme si vhledy a poznání z neobyčejné skutečnosti
- probouzíme svou tvořivost
- navyšujeme osobní sílu
- dovolujeme léčení svých zranění
- otvíráme se novým možnostem na své životní cestě
V průběhu šamanského výcviku jsem se mnohokrát obrazně ztratil, abych se mohl najít nový. Dopomáhala mi k tomu vždy odvaha, síla kruhu i přírody a podpora mých duchovních průvodců. Právě opakováním a hlubším ponorem do hlubších rovin vědomí můžeme zjistit, že se na své průvodce můžeme stoprocentně spolehnout a že nás nikdy, opakuji nikdy, nenechají na holičkách.
Mohu potvrdit, že nás někdy vedou velmi nečekanými cestami a divokou vnitřní i vnější krajinou, ale to jen proto, aby nám pomohli zcela proměnit a harmonizovat naše dosavadní nazírání na svět a uchopit svou skutečnost celistvěji. Je na našem rozhodnutí, odvaze a trpělivosti, jak daleko za hranice známého, mimo svou komfortní zónu, si dovolíme se vydat.
Osobní zkušenost
Když jsem se ve Skalistých horách v Coloradu účastnil pobytového semináře se Sandrou Ingerman Lék pro Zemi a léčení duchovním světlem v roce 2018, žádali jsme při jedné z cest o znamení na další cestu. Spojovali jsme se v přírodě se živly, se svou silou a s Velkým Duchem. Vyslal jsem otázku a čekal, co se bude dít. Po chvíli jsem si všiml, že velmi vysoko pod oblaky krouží nějaký dravec, podle rozpětí křídel to mohl být orel. Čekal jsem, jestli se mi v mysli objeví nějaký obraz nebo sdělení, ale nepřicházelo.
Trochu jsem znervózněl a začal pokukovat po ostatních. Pár z nich mělo také zvednutý zrak k obloze směrem, kde jsem kroužícího orla pozoroval. Po chvílí se k tečce v bílých mracích přidala druhá. Považoval jsem to za znamení o sounáležitosti. Za chvíli se přidala třetí, aby můj úsudek stvrdila. Netrvalo však dlouho a všechny tři zmizely v mracích. Další vize ani obrazy nepřišly. Roztrpčen, musel jsem se spokojit s tím, co jsem měl. Vyčítal jsem si, že jsem se nechal rozptýlit pochybnostmi, ale snažil jsem se uklidnit, že možná něco přijde ve snu. Ani tam nic nepřišlo.
V dalších dnech probíhaly další cesty a rituály, přicházela další znamení. Jedno obzvlášť silné se už už rýsovalo v písni jedné americké černošské šamanky, kterou zpívala po jednom raním rituálu vítání slunce očividně v napojení na Velkého Ducha na jednom silovém místě. „Co to bylo za píseň, nějaká tradiční…?…tápal jsem po slovech, z jaké tradice, že by mohla pocházet. „Ale ne,“ zněla odpověď, „vůbec nevím, co jsem zpívala, prostě to ke mně přišlo, bylo to hodně… zvláštní, vůbec nevím, čeho se ta píseň mohla týkat, tobě to něco říkalo?“ „To ne, doufal jsem, že mi to řekneš ty, ale bylo to krásné.“ „To ano.“
Seminář se blížil ke konci. Procházel jsem si poznámky a dostal se k místu s orly. Poslední večer jsem prožil v jakémsi zvláštním posunu mezi světy. Proběhl poslední rituál u ohně, další zpěvy, ale mně se prostě vytratila nálada. Měl jsem pocit, že jsem se nedostal až na dřeň, k jádru, že jsem možná nějaké sdělení od Velkého Ducha přeslechl nebo nedostal. Druhý den ráno proběhlo loučení s pár nejbližšími a přijela si pro mě má americká rodinka. „Oh, Peter, you look great, how are you, how was it? Oh, gosh, it’s so maarvelous heeere.“ „Eméjzink.“ „Musíme tě vzít na další místa, aby sis z Ameriky něco odvezl. A vzali.
Druhý den odpoledne jsme vyrazili za město Denver. Musíme ti něco ukázat, tos ještě neviděl. Jeli jsme krajinou, kde jsem si tak zvláštně připadal jako doma. Možná tím posunem, který proběhl v průběhu semináře, říkal jsem si, možná vzpomínkami mé duše. Vystoupili jsme na parkovišti a museli poslední asi kilometr kvůli pracím na silnici, i v Americe se to děje, překvapilo mě, dojít pěšky, což bylo pro moje americké tetičky docela vzrůšo. Nakonec jsme v pohodě po pár desítkách minut prošli kolem několika stánků s občerstvením až k zábradlí nad otevírajícím se amfiteátrem Red Rock.
První můj pohled směřoval až dolů na pódium, které se jako malý lívanec mačkalo někde dole mezi tyčícími se červenými skalami. Zrak mi klouzal po schodištích a lavičkách, kde si návštěvníci se sluchátky, v běžeckých outfitech i s plechovkami piva užívali příjemné jarní odpoledne. Dole na pódiu jsem si všiml postavy hudebníka s flétnou a nějaké ženy. Poznal jsem ho. Potkali jsme se už dole u vstupu, kde se najednou proti mě vyřítil ze zatáčky na pěšině mezi buší a kameny a málem mě porazil.
Nabýval jsem čím dál jasnějšího pocitu, že sním. Z flétny toho muže na pódiu se začala linout melodie, kterou jsem znal…ale odkud… v tom mě to udeřilo …byla to ta zvláštní a podivně známá melodie ze semináře. Celým tělem mi projela vlna horka a chladu a musel jsem se chytit zábradlí, abych přes něj nepřepadl. „Co teď?“ běželo mi hlavou, „Co se to děje?“ Jasně jsem si uvědomoval, že probíhá něco „neobyčejného“, ale jak jsem tomu měl rozumět? Tetičky postávající opodál si všimly, že se se mnou něco děje, ale raději jsem mlčel.
Za chvíli, spása, vydali jsme se hledat místo k obědu v nebližší restauraci. Při výběru nápojů a pokrmů jsem jen přikyvoval všem návrhům, stále neschopen slova, a tak jsem ani netušil, co jsem si vlastně objednal. Další záchrana cigáro a vzdálit se brebentícímu a houstnoucímu mumraji v restauraci. Zhluboka jsem mezi šluky z cigarety nadechoval i horský vzduch a klouzal očima po oranžových skalách, které mi připomínaly havarované vesmírné lodě pradávných mimozemských civilizací zapíchané v pravidelných rozestupech a pod stejnými úhly do mírně zvlněné zelenající se krajiny.
A v tom, z čistého nebe, přímo nad mou hlavou zakřičel orel. Jako po úderu kladivem … pomalu…zvedal jsem hlavu k blankytně modrému nebi a už mnohem níž než orli před tím vysoko mracích v Estes Parku v průběhu šamanské práce, tančilo po nebi v kruzích sedm siluet divokých dravých ptáků a já stále s tajemnou melodií v hlavě a srdci vnímal a uvědomoval si, že odpověď, o kterou jsem žádal v průběhu semináře přišla, a i když jsem zcela rozumově nedokázal uchopit toto sdělení, uvědomoval jsem si, že rovina, která se mnou skutečně komunikuje, rovina Ducha, je se mnou ve spojení, takto, přes tajemnou melodii, a tanec orlů na nebi.
Dotýkala se mě někde v hluboké rovině mého sebeuvědomění inteligence a síla Velkého Ducha. Uvědomoval jsem si, že jsem na správné cestě, vnímal jsem to jako potvrzení všeho, co se na semináři odehrálo, co se dělo dál na mé cestě a cítil jsem směr, kterým cesta vede dál.
Jsem rád, že se ke mně tento příběh ve vzpomínce vrátil a mohl jsem ho s vámi sdílet. Ať Vás na cestách krajinou běžnou i neobyčejnou provází Velký Duch a vede vás skrze znamení i vnitřní vhledy po stezkách srdce, moudrosti i hlubokého propojení s bytím.