5. Recyklace
Byl jsem najednou jako odpojenej. Ležel jsem bezvládně v křesle a pozoroval přes kameru, jak robot nakládá nezabalené odpadky. Jemu to nevadilo, ale… To udělala schválně. Vybalila všechny krámy a bordel…on se v tom nechutným hnusu klidně přehrabuje a ještě vypadá, že mu to dělá radost, tohle je fakt dost nechutný.
Pohled mi klouzal po okolních domech až mi zrak padl na jedno okno, v němž stál v dupačkách malý človíček a koukal na mě. Spadla mi čelist, to přece nemohlo… nad oknem na střeše mě vyrušil pohyb. Zrzana. Táhla ten největší kbelík s kdovíčím uvnitř, podle všeho tekutým, jak se sudem manipulovala a chystala se to vylít dolů, na mě. Když ale zjistila, že je to robot, chvíli sklesle shrbená stála nad tou tíhnou, která teď spočívala na rovné střeše, pátrala pohledem po okolí a snažila se mě najít.
Bylo dobře vymyšlený tohle jednostranný okno, vidět a nebýt viděn, nikdy nevíte, na jaký magory narazíte, a teď mi přišlo hodně vhod.
Najednou mi ze mě začalo být ale fakt dost divně. Vnímal jsem se, jak tam ležím rozvalej v křesle a pozoruju ty její nádherný křivky, skutečný, žádnej virtuál, a nejsem schopen pohybu, protože nad ní zrovna teď převzala moc saň a chystá se zničit a spálit všechno kolem sebe, kam až její hněvivý plamen dosáhne.
Ale je pořád stejně krásná.
Co kdybych nepozorovaně vyklouzl, poslal člun na autopilota domů a šel tuhle nádhernou dračičí samičku zkrotit, třeba by se ještě nechala…vždycky se nechala. Ale můžu se odsud pak nějak dostat? Cesta je necelých třicet kilometrů, to by se dalo v nejhorším dojít pěšky, ale co si třeba ještě vyzkoušet svý stopovací dovednosti? Hele kousek je benzínka…
Pane, chystáte se udělat něco, co bych vám velmi nedoporučoval.
Jak to víš, ty mi zase čteš myšlenky? Ty hovado, říkal jsem to, že si to nepřeji!
V běžných situacích ne, ale když senzory hlásí zvýšené hodnoty ve vašem biopole.
Tak zvýšený hodnoty v mým biopoli. A co bys mi teda doporučil?
V zájmu vašeho bezpečí by bylo nejvhodnější spojit se s jejím avatarem přes virtuál a společně s vašimi psychoterapeuty spor urovnat.
Ona už má taky psychoterapeuta?
Právě jí ho její domácí robot nabízí.
Aha, to je nějak plošně zavádíte všem?
Je to v jistém ohledu rozšíření našeho portfolia služeb.
Ale říkals, že je to teprve beta a musel jsem podepsat…
Ano, milostivá paní Zrzana má v rámci získaných kreditů mnohem vyšší třídu, pane, než jste ve virtuálním světě dokázal získat vy…
Jo, ona byla vždycky třída, nejvíc nás bavilo zápasení…v opičích tělech… bezpečnější…, ale vždyť je támhle na střeše, jak může komunikovat se svým avatarem?
Díky VIRTUÁLNÍ SYNOPSI je naladěna na program, který její požadavky zpracovává online.
Virtuální synopsi, chceš říct, že komunikují telepaticky?
Ano, pane, dalo by se to tak říct.
A já ji mám taky?
Ano, pane.
Ale jak je možný, že o tom nevím?
Teď o tom víte, pane.
Oukej… tušil jsem to… podrobnosti vynech, zatím, pomyslel jsem si… řekni mi, můžu se s její virtuální synopsí spojit já?
Nikoli, pane, a to hned z několika důvodů, …
Hou, hou, počkej, řekni mi, z druhý strany, co bych potřeboval k tomu, abych se s ní mohl spojit telepaticky já?
K takovému kontaktu je nutné speciální rozhraní, které je teprve ve vývoji, dostatek kreditů, souhlas kontrolního úřadu a vašeho zaměstnavatele.
Proč zaměstnavatele, co on s tím má společného?
S tím nic, ale výrobce uvádí v testovací verzi různé vedlejší účinky, z nichž některé mohou ohrozit váš post řidiče letadla.
Jak ho můžou ohrozit?
Tak, že byste nebyl tuto funkci schopen vykonávat, pane.
Vykonávat, jak? Můžeš být konkrétnější?
Jistě, pane, mezi nejzávažnější vedlejší účinky patří také poškození mozku, pane.
Aha, tak to nechci.
To nechcete.
Tak počkej, jak se s ní mám teda spojit?
Pane, vidíte sám, že její fyzický stav.
Vylez!!!
A hele, tak určité řešení a shoda náhod se zde nabízí. Zdá se, že ona se mnou chce mluvit taky.
Tento postup bych vám pane velmi nedoporučoval.
Proč?
Je to nebezpečné.
Jak nebezpečné?
Na škále od 1 do 10?
Jo.
9.
Co to znamená, chce mě přizabít?
Vědomě ne, pane, ale podvědomě vás chce zničit.
Ano, to jej jí podobné. Počkej, to ale odhaduješ, nemůžeš vědět, co se děje v jejím podvědomí.
Ne, pane, to máte pravdu, neměl bych to vědět.
Tak neměl, ale víš?
Ano, pane
A proč mi to říkáš?
Chráním vás, váš stav je velmi napjatý…vím, čeho jste v takových situacích schopen. Snažím se předejít zkázonosnému jednání.
Oukej, řekni mi, jak se teď cítí ona?
Je vyplašená, bojí se, že byste jí mohl ublížit.
Jak si to ale může myslet?
Má svého avatara, který jí chrání, pane.
Avatara, který jí chrání? Vždyť byla sama před chvílí rozzuřená jako saň, mohli jsme na sebe takhle vlítnout a prostě si to …
Obávám se, pane, že tento postup nebyl doporučen. Bude mnohem výhodnější setkat se ve virtuálním prostředí, kde nemůže dojít k fyzickému ublížení ani z jedné ze stran. A zdá se, že odpad bude za chvíli naložen, budeme odlétat.
Cítil jsem najednou tu svou bezradnost a jakousi otupělost… Asi máš pravdu, bude to tak lepší. Ale něco ve mě se chtělo vzbouřit, rozběhnout proti těm dveřím, které teď už určitě byly zamknuté, vyskočit ven, běžet za ní do patra, chytit ji v pase, hodit ji na postel a…
Tento postup se nedoporučuje, pane. Odlétáme.
Jak nedoporučuje, ty mi zase čteš myšlenky…říkal jsem, že si nepřeju, …
Pouze se vás snažím chránit, pane. Cítím ve vás velmi vysokou přítomnost agresivity, která by při setkání s potenciální…
Potenciální čím? No, jak to nazveš? Potenciální pachatelkou zla, narušitelkou pořádku, nevědomou rozzuřenou bestií?
Ne, pane, je teď důležité, abyste se uklidnil a pokračoval ve svém každodenním rutinním programu a problematice párovosti se věnoval s chladnou hlavou, jakmile…
Co si myslí ona?
To, pane, nevím…
Ty ne, ale její avatar, zeptej se ho!
Je to ona, avatarka.
To je jedno, zeptej se jí!
Tyto informace vám, pane, nemohu poskytnout.
Mě ne, ale ty je víš!
Nemohu vám sdělit, pane.
Strč si to za klobouk, otevři dveře.
Tento příkaz pane nemohu uposlechnout bez svolení vašeho zaměstnavatele, za několik vteřin dosáhneme letové výšky, chování mimo rutinní protokol musím hlásit a může…
… Může mít dopad na mé celkové hodnocení?
Ano, pane .
Ale říkal jsi, že už to horší být nemůže, že si tady odpykávám trest a zůstanu v něm až do smrti…
… ano pane a před ní se vás snažím chránit.
Před smrtí? Mě hrozí smrt?
V současném scénáři pane vidím více možností, jak by mohlo dojít k významnému přerušení vaší fyzické existence.
Přerušení? K jakému přerušení?!
Ve vaší smlouvě je možné se dočíst, že v případě předčasného ukončení převýchovného programu, bude-li zaviněno záměrným přerušením fyzické existence, dojde k jejímu obnovení, aby mohl být převýchovný program řádně dokončen.
Proč mi všechno tohle říkáš až teď, když jsem se tě na to už ptal.
Snažím se vás chránit, pane.
Oukej, takže ty mi doporučuješ setkat se s ní ve virtuálu?
Výsledné doporučení, pane, vyplyne ze shody mezi vámi a vaší terapeutkou.
A nešlo by mluvit s terapeutem, vím, že vám je to asi jedno, ale pro pocit vzájemnosti a sounáležitosti bych si radši promluvil… s chlapem.
S terapeutem si budete moci promluvit, jakmile vstoupíte do virtuálního rozhraní a v nastavení si zvolíte mužský protějšek.
Oukej, tak letíme domů?
Tento rozhovor bude probíhat ve virtuálním prostředí, není proto nutné, aby se tělo nacházelo na specifickém místě, jinými slovy…
… Oukej, můžeme odsud?
Ano, pane, přejete si, abych…
… Počkej, dej mi chvíli, …kolik nám zbývá do další destinace?
Ve vašem dnešním programu se nenacházejí žádné další pracovní lokace, ale pokud si přejete, mohu se pokusit vám ještě něco najít.
Jo, kredity potřebujeme, že?
Ano, pane, tento postup se doporučuje.
Co máš furt s tím postupem, vždyť už jsi mluvil normálně.
Jsem novou výrazně upgradovanou verzí sebe sama a v mém řečovém poli stále dochází k aktualizaci na základě nových vstupů z Hlavního datového zdroje.
Můžeš si ten postup nějak přepsat?
Bude to možné, pane, důležité pro vás teď však je, abyste vstoupil do virtuálního prostředí, kde se setkáte se svým terapeutem a…
…Oukej, dělám to pro Zrzanu. A máš tam nějakej ten kšeft?
Ano, pane, nachází se necelých 40 minut letu od naší aktuální polohy, přejete si, abych tuto poptávku přijal?
Jo, a kterým směrem?
Poletíme směrem K mlžným horám, pane.
Oukej… a prosím tě, nevěděl bys, proč se tomu říká Mlžný hory, když tam nejsou hory žádný, ani mlžný, ale ani žádný jiný.
V databázi lokací se tato lokace jmenuje K mlžným horám už od mého spuštění a žádné informace o historii tohoto místa mi teď nejsou přístupné, ale pokud si to budete přát, mohl bych Historii míst a událostí zařadit do vašeho vzdělávacího programu.
Jsou za to nějaký kredity?
Kredity ne, pane, ale vzdělávací program obsahuje mnoho různých bonusů, jako například literaturu zdarma, mnoho pobytových vzdělávacích kurzů a …
… Pobytových, jako normálně s lidma?
Ne, pane, pobytovým kurzem je myšlen kurz, který je vykonáván v jiné lokaci než běžné a tou je myšlen váš standardní fyzický svět.
Takže ve virtuálu.
Ano, pane.
Tak nic. Letíme K Mlžným horám, vypni se, ztlum světla a nechte mě oba na pokoji, ty i ten terapeut, chci v klidu rozjímat.
Jak si přejete, pane.
Jo, a ještě pro jistotu, kam to letíme?
Přece…
… Kdo tam bydlí, od koho bereme bordel, není to zase nějaká moje bejvalka? Začínám vás podezírat, že mi to děláte schválně, z nějakého podivně zvráceného důvodu.
Nikoliv, pane, v této lokaci se nachází pouze sběrné odkladiště nadbytečného materiálu.
Aha, to zní zajímavě. A už jsme tam někdy byli?
Ne, pane, v tuto dobu vy už běžně nepracujete a odkladiště je otevřeno až od 19 hodin.
Aha, a proč jsem o něm ani nevěděl, vždyť v situaci, kdy mi chybí spousta kreditů by to bylo něco jako zlatý důl, ne?
Do dneška nebylo nutné vás o této lokaci informovat, je to nová lokace, zdá se, že ještě není příliš známá.
No tak tím líp. A můžeme tam navázat nějaké nové obchodní vztahy?
Odkladiště je centrálně řízeno a veškerá komunikace, pane, probíhá přes centrální řízení.
Moment, ale nechápu, když je centrálně řízeno, proč to rovnou nenahrnou do hromadné drtičky odpadu někde na okraji?
Tato lokace se nachází přímo na okraji, je zde mnoho odpadních materiálů, které vznikly předchozí těžbou minerálů. Mnoho barevných kovů z pozůstalých těžebních strojů a další odpadní látky.
Aha, a jaké například?
Jak jsem říkal, veškeré materiály spojené s předchozí těžbou.
Podobnosti mi neřekneš?
V tuto chvíli mi pane podrobnosti nejsou známy. Jakmile se spojím s centrálním řízením odkladiště, budu schopen odpovědět vám na další dotazy.
Oukej, tak ty se spojuj, já jdu odpočívat. Vypni monitor, ztlum světla a nevyrušuj až do deseti minut před příletem. To je asi za půl hodiny ne?
Do příletu zbývá necelých 36, pane.
Tak fajn.
Nebylo sice dost času na to, abych se zhybernoval, ale o to mi teď ani nešlo. Vracel se mi v pocitech, byť čím dál tím vzdálenějším, ten stav, kdy jsem se ztratil, jinak to nedokážu popsat.
Nevím, jestli se mi znovu podaří ho vyvolat, ale ani před tím jsem ho nijak nevyvolával, tak možná přijde sám.
Zabořil jsem se do křesla, pokusil se sundat si boty, ale nakonec jsem zjistil, že by to trvalo moc dlouho, vysoukat se z křesla a rozepnout přezky a bezpečnostní pojistky. Navíc nový model byl i když ne zcela funkčně připojen přes senzorické podrážky k pedálům letounu a nechtěl jsem riskovat, že můj plán, hodit nohy na stůl, nový program odhalí.
Měl jsem pocit, že na to po padesáti letech služby u Firmy mám nárok. Alespoň morální, když už ne podle výše kreditu. Řízení jsem ale přesto zapnul na automat. Destinace byla jasná a prostor kolem nás začal opět řídnout.
Pod námi zaprášená krajina posetá krátery meteoritů neodhalovala pranic zajímavého a někde daleko těsně nad obzorem svítilo docela nenápadně večerní slunce, které v tuto roční dobu i v poledne stěží dokázalo vytvořit jakýsi takýs stín.
POLIS jsme tentokrát minuli jen nad jeho levým okrajem, takže i tady, kde bylo osvětlení spořejší, se svět pod námi jevil spíše jako temné a světlé skvrny, které jsem si občas popletl se šmouhou od mrtvého ptavouka.
Těch tady naopak v hejnech přibývalo. Na první pohled se nezdálo, že mají nějaký cíl, ale když jsem si dal ten čas a pozoroval chvíli jejich hejna a mračna, začal jsem v jejich letu rozpoznávat jakési vzory, jejichž význam mi sice unikal, ale cítil jsem snad šestým smyslem, že tam nějaké jsou.
Velký oblouk se teď ztrácel, jak jsme se blížili K mlžným horám někde vysoko za vrstvou létajícího hmyzu jako ptáci. A někde na úpatí nejbližší hory začala se nejdříve matně, ale jak jsme se přibližovali stále jasněji rýsovat osvětlená kolonie, o které jsem dosud nevěděl.
Měl jsem nutkání zapnout skenery, ale zároveň ve mně ještě úplně neodezněla touha po odpojení, a tak se ve mě tyto protichůdné síly chvíli praly, dokud jsem si neuvědomil, že na prozkoumání terénu budu mít ještě dostatek času. Provoz kolem mě se téměř vytratil. Dovolil jsem si uvolnit se v křesle, jak mi to umožňoval postroj a popruhy a zavřel jsem oči.
Hluboký nádech a uvolňující výdech. Ještě jednou a s výdechem se mi z hrudi vyplížilo slastné zavrnění, které znělo jakoby odněkud z dálky, nebo snad z hloubky. Měl jsem pocit, že se čím dál víc bořím do křesla a přestává mě zajímat svět kolem. Na chvíli jsem musel usnout, únavou a nedostatkem vnějších stimulů, až mě téměř vyděsila vysoká stěna, která se objevila bezprostředně po mé levé ruce.
Svět kolem mě se proměnil. Nedokázal jsem na nic zaostřit pohled, ale vnímal jsem, že mě jakási síla unáší vpřed. Nevnímal jsem jasně, jestli se stěna nalevo pohybuje kolem mě nebo já kolem ní. Pohyb jsem vnímal zároveň uvnitř i venku. Jako by vytvářel prazvláštní vzdálený zvuk.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli to není ventilátor z kabiny, ale uvědomil jsem si, že jsem zcela ztratil vizuální kontakt se svým předchozím prostorem, přestože jsem dobře vnímal místo, kde jsem se nacházel. Tedy až na své tělo. Uvědomil jsem si, že se nemůžu pohnout. Nedokázal jsem odtrhnout pohled od té stěny nalevo a neslyšel jsem svůj dech.
Zato zvuk stále sílil, a i když jsem se snažil, nedokázal jsem identifikovat jeho zdroj ani směr, odkud přicházel. Napadlo mě, že snad za okny začalo pršet, ale když jsem se snažil zaměřit pozornost na prostor kolem sebe, jaksi se zmenšil, stěna se přiblížila, rychlost pohybu se zvyšovala a pohyb mě začal tísnit.
Uvědomil jsem si to napětí a byl jsem překvapen, že jsem ho svou vůlí dokázal uvolnit a jakmile jsem se tímto vnitřním směrem vydal, začal se dostavovat opět ten pocit uvolnění a zvláštní únavy a s ní jsem znovu uslyšel ten zvuk, tentokrát mnohem silněji, jako by se jeho zdroj přiblížil, ale paradoxně všude kolem něj i ve mě jako by ho nesl, vnímal jsem ticho.
A ticho bylo tím, co mě neslo a zvuk tím, co mě chtělo pohltit. Ticho mě přitahovalo a zvuk ve mě působil děs. Byli tam oba zároveň a kromě nich ještě něco třetího. Co, to jsem už jen stěží dokázal identifikovat. Postupně to odeznívalo a sláblo. Byla to už jen jakási mlhavá vzpomínka, která v místě, kde se ticho s tím teď už ohlušujícím řevem setkaly, zcela zanikla.
