Vyschnutí snového zdroje

Mnoho z nás ztratilo kontakt se svými sny. Nepřeháním, když řeknu, že naše společnost trpí vážným a dlouhodobým vyschnutím snového zdroje.

Z pohledu mnoha duchovních tradic jde o stav krajního významu. Jak říkají Navahové, právě skrze sny udržují lidé spojení se světem Ducha. Podle Irokézů platí, že kdo ztratil sny, ztratil část své duše. „Je dlouho známo,“ napsal C. G. Jung ve své poslední velké eseji, „že Bůh k lidem promlouvá především prostřednictvím snů a vizí.“

V dnešní době existují tři hlavní příčiny, proč může náš snový zdroj vyschnout:

1. Špatné návyky

Životní rytmus typický pro městský způsob existence nás v zapamatování snů nijak nepodporuje. Často jsme probuzeni budíkem, partnerem nebo dětmi spěchajícími do školy. Následuje hektické ráno s kávou v ruce a boj o splnění povinností. V tom všem si málokdo najde čas na vědomé zaznamenání snů.

Chybí nám bezpečný prostor, kde bychom mohli sny sdílet, získat zpětnou vazbu a podporu při plánování kreativních činů, kterými bychom snové poselství ztělesnili. A pokud se svými sny nic neděláme, přestávají se nám zdát nebo nám unikají.

1. Strach a lítost

Před sny často utíkáme, protože se obáváme, že nám ukážou něco, co nechceme vidět – naši temnou stránku, skryté problémy, nebo náznaky nemoci. Odsuneme je slovy „byl to jen sen“. Ale nezodpovězené otázky se často vrátí – někdy v podobě nenápadné, jindy bolestivé.

Anebo se nám zdá sen krásný: o dokonalém protějšku, o vysněné práci, domově, míru ve světě… Jenže po probuzení si řekneme, že „to není možné“, „na to nemám“ nebo „to je přece jen sen“. A opět snům dáme polibek na rozloučenou.

Je to smutný reflex. Ale pokud dokážeme o něčem snít, často to znamená, že jsme schopni to také uskutečnit.

1. Nepřirozený spánkový cyklus

Představa „kvalitního“ spánku jako osmihodinového nepřerušeného bloku je historicky velmi mladá – a pro sny často nevhodná. Naši předci spali „segmentovaně“: dva oddělené cykly, mezi nimiž býval bdělý čas.

Výzkum Dr. Thomase Wehra z Národního institutu duševního zdraví ukázal, že bez umělého světla se lidé přirozeně vracejí k tomuto dávnému způsobu spánku. V období mezi cykly se v těle zvyšuje hladina prolaktinu – hormonu, který navozuje klidný a kontemplativní stav podobný meditaci. Historik spánku A. Roger Ekirch shrnuje: „Spánek v kuse, jak ho známe dnes, je nepřirozený.“

Francouzi pro tento mezistav mají půvabné slovo dorveille – „probuzený spánek“. V domorodých kulturách je to čas, kdy lidé sdílejí své sny. Vysoce kreativní období, které Robert Moss ve své knize „Tajné dějiny snění“ nazývá „stavem řešení“.

Protože dnes spíme pod vlivem tlumivých látek nebo očekáváme nepřerušovaný spánek, ztrácíme přístup ke klíčové části snového pole – k hypnagogii, přechodu mezi spánkem a bděním. Právě tam přicházejí obrazy a spojení, která mohou být tím nejplodnějším, co sny nabízejí.

Chceme-li znovu napojit vyschlý pramen snů, musíme změnit své návyky, přestat utíkat před vlastní duší a znovu nalézt přirozený rytmus spánku i bdění. Snění je posvátný jazyk naší duše – a každý, kdo mu naslouchá, se může stát tvůrcem změny.

Pokud vás téma přirozeného rytmu spánku, mezifází mezi sny a bděním či tvůrčího „stavu řešení“ zaujalo, více se mu věnuji v knize Tajné dějiny snění (Triton, 2011), kde rozebírám, jak tyto přechodové stavy podporují tvořivost, léčení a hluboké vnitřní spojení. Praktické rady, jak procitnout ze snového sucha a znovu navázat kontakt se snovým světem, pak přináší kniha Aktivní snění (Maitrea, 2021).