Zrození kairomancera

Když jsem pracoval na své knize Sidewalk Oracles (Věštby na každý den), snažil jsem se najít nové slovo, které by vystihovalo fenomén smysluplné náhody. Jung přišel s pojmem synchronicita, protože byl frustrovaný tím, jak obtížné bylo hovořit o náhodách smysluplně. Synchronicita je ale ve skutečnosti dost neuspokojivý termín, protože v doslovném překladu označuje pouze jevy, které se dějí ve stejném čase, zatímco události, o nichž zde hovořím — jak si Jung velmi dobře uvědomoval — se často rozvíjejí v čase mnohem delším.

Wolfgang Pauli, kvantový fyzik, který Jungovi s teorií synchronicity pomáhal, trval na tom, že klíčovým prvkem tohoto jevu je isomorfie, tedy shoda nebo silná podobnost tvarů. Věci se podobají. To, co je v nás, je i kolem nás, a symbol se opakuje v obou světech.
Pauli snil, že „musíme postavit isomorfii katedrály“ a povzbuzoval Junga, aby tento pojem převzal. Jung však zůstal věrný synchronicitě. A protože zní vědecky a důvěryhodně, mnozí z nás ji používají, abychom rozptýlili skepsi a zmatek, které se při zmínce o „náhodách“ často objevují.

Já jsem ale cítil, že můžeme jít dál. Uvažoval jsem nad staršími výrazy pro smysluplnou náhodu a síly, které ji vytvářejí – od souznění, konfluence, sympatie, signatury, přes wyrd až po weirder. Hrál jsem si i s několika vlastními novotvary, ale zněly nemotorně.

Jednou se mi ve snu zjevil pojem reincidence – jako hravá varianta k coincidence. Přišlo mi to jako zajímavý nápad, ale pořád to nebyl onen kompaktní pojem, který jsem hledal.
Znovu jsem si prošel klíčové znaky zkušenosti synchronicity:

• Poznáte to, když to cítíte.
• Dojde ke shodě mezi tím, na co myslíte, a tím, co se děje kolem vás.
• Uvědomíte si, že jde o výjimečný okamžik — moment zjevení.
• Můžete mít pocit, že běžný čas se na chvíli zastavil.
• Můžete zažít epifanii — poodhalení závoje běžné reality.
• Můžete mít dojem, že se vesmír stal osobním.
• Máte pocit, že neviditelná ruka vám dává tajné znamení nebo vás jemně postrkuje.
• Cítíte mrazení po těle.

Zkušenost se popisuje snadněji než vysvětluje. Důležité ale je tento jev využívat — pro navigaci, jako metodu osobního věštění, jako mantickou praxi.

Ptal jsem se sám sebe: Jaké slovo by pro synchronicitu použil Jung dnes, když už žije mimo čas? Nechtěl by z toho pojmu odstranit samotného Chrona, který v pojmu stále žije — podobně jako mladší bohové svrhli starého Chrona a uvěznili ho v jeskyni?

Přemítal jsem o tom ve sprše. Vzpomněl jsem si, že v řečtině existují dva typy času. Chronos je čas, který měříme hodinami — čas rozvrhů, kalendářů a plánů. Jméno tohoto starého boha žije dál ve slovech jako chronologie, chronometr, ale i v problematickém slově synchronicita.

A pak tu máme Kairos — čas mladšího, méně předvídatelného boha. Kairos je „určený čas“, okamžik, kdy se síly hlubšího světa vlévají do našeho běžného života. Kdy se do hry dostávají velké trumfy. Kairos je čas příležitosti i rizika, čas napětí i šance, čas na hraně. Lynn Haupt to krásně vystihla ve své knize Crow Planet: „Je to čas překypující významem — čas mocnější než normální čas.“

Kairos je bohem výjimečných okamžiků, kdy čas funguje jinak nebo se zdá být pozastaven. Je pánem „skokového času“, času příležitosti, tím, co Jung — v dialogu s Mirceou Eliadem — nazval „trhlinou v čase“ (tedy v čase Chronos).

V ikonografii je Kairos zpodobněn jako pohledný mladík – rychlý a nesnadno čitelný. Když se objeví, možná s úžasnou příležitostí, musíte ho chytit zepředu. Má totiž vlasy jen na čele — zátylek má holý. Jakmile proběhne kolem vás, není se za co chytit. Odtud pochází rčení „chyť příležitost za pačesy“.

Slavný řecký sochař Lysippos vyřezal jeho podobu jako okřídlenou postavu s břitvou a vlasy padajícími přes obličej. Jak vysvětluje Poseidippos: břitva je „znamením, že jsem ostřejší než jakákoliv čepel“. Vlasy přes obličej „proto, že ten, kdo mě potká, mě musí chytit za čelo“. A zátylek má holý, protože „když už jsem proběhl kolem, nikdo mě zezadu nechytí“.

A tehdy mi to došlo — nahý jako Kairos, s ručníkem v ruce na koupelnových dlaždicích: mám to slovo, které popisuje praxi navigace skrze synchronicity.

Kairomancie.
Věštění skrze výjimečné okamžiky času Kairos. Rozvíjejte tuto praxi — a stanete se kairomancerem: někým, kdo je neustále připraven rozpoznat a jednat v těchto zvláštních chvílích příležitosti.

Ve své knize Sidewalk Oracles (Věštby na každý den) popisuji základní pravidla kairomancie.
Shrnuji klíčové kvality a předpoklady kairomancera v jednoduché mnemotechnické pomůcce: