Víkendové workshopy

Doba čtení: 6 minut

Pokud vám v životě chybí energie, směr, nedokážete se zorientovat v nelehké životní situaci, pociťujete nedostatek nebo chcete objevovat své nové možnosti, můžete společně se skupinou spřízněných duší pravidelně podnikat šamanské cesty, inspirovat se a sdílet své poznatky a dosažení. Skupina má obvykle šest až osm účastníků.

Víkendové semináře se odehrávají jednou měsíčně nebo v jiném rytmu, jak to zrovna umožňují okolnosti. Každý víkendový seminář má svou dynamiku a téma, a i když na něj navazujete z jiného vzdělávání nebo z osobních cest, odvezete si vždycky celistvý zážitek a možná i chuť pokračovat příště, za měsíc za dva, za rok. Opět ale platí, že pravidelnost praxe a trpělivost přináší ovoce, růže a lepší výsledky.

Jednotlivé šamanské cesty v průběhu víkendu i putování přírodou tvoří celek a mají společné nosné téma. Stejně jako na večerních Cestách šamanů putujeme se společným záměrem krajinou vnitřní nebo vnější vedeni svými průvodci. Součástí každé cesty je její záznam a následné sdílení. Jelikož víkendové semináře probíhají v přírodě, je bonusem oproti městským kurzům možnost spojovat se a pracovat se živly a s přírodními silami.

Na víkendových seminářích využívám metodu Roberta Mosse aktivní snění a zároveň se nechávám inspirovat svými průvodci. Stává se poměrně často, že v průběhu víkendu dochází ke spontánnímu návratu ztracené části duše, léčení a k různým duchovním prožitkům.

Na víkendovém semináři:

  • prohlubujeme cesty do neobyčejné skutečnosti,
  • navazujeme a posilujeme spojení se svou duší a se svým vnitřním světem,
  • učíme se pracovat se sny pomocí metody aktivního snění,
  • probouzíme svou tvořivost,
  • získáváme osobní sílu a
  • nacházíme odpovědi a směr na své životní otázky.

Na víkendovém šamanském putování jsem se mnohokrát obrazně ztratil, abych se mohl najít nový. Dopomáhala mi k tomu vždy moje odvaha, síla společného kruhu i přírody a podpora mých duchovních průvodců. Právě opakováním a hlubším ponorem do neobyčejné skutečnosti můžete zjistit, že se na své průvodce můžete stoprocentně spolehnout a že vás nikdy, opakuji nikdy, nenechají na holičkách. Pravda je, že nás někdy vedou nečekanými cestami a divokou vnitřní i vnější krajinou, ale to jen proto, aby nám pomohli zcela odvrátit naše dosavadní nazírání na svět a pomohli nám uchopit hlubší realitu, která nemá hranice. Je jen na našem rozhodnutí a naší osobní síle, jak daleko za hranice známého je nám dovoleno putovat a rozšířit své dosavadní poznání.

Osobní zkušenost

Když jsem se ve Skalistých horách účastnil pobytového semináře se Sandrou Ingerman Lék pro Zemi a léčení duchovním světlem, žádali jsme při jedné z cest Ducha o znamení pro naši další cestu a putování. Spojovali jsme se v přírodě se živly, se svou silou a s Duchem. Našel jsem si místo, kde mě nikdo nebude rušit, vyslal jsem Duchu otázku a čekal, co se bude dít. Po chvíli jsem si všiml, že velmi vysoko pod oblaky krouží nějaký dravec, podle rozpětí křídel to mohl být orel. Čekal jsem, jestli se mi v mysli objeví nějaký obraz nebo sdělení, které bude určeno pouze mě, protože orla na obloze musel vidět a slyšet přece každý, ale žádné osobní sdělení od Ducha poměrně dlouho nepřicházelo.

Trochu jsem znervózněl a začal pokukovat po ostatních. Pár z nich mělo skutečně zvednutý zrak k obloze směrem, kde jsem pozoroval kroužícího orla, tak jsem se alespoň ujistil, že se ni to nezdá. Jakmile jsem opět zaostřil do bílých mraků a našel v nich tmavou, ještě o něco menší tečku než předtím, všiml jsem si, že se k ní přidala druhá a krouží spolu. Považoval jsem to za znamení o sounáležitosti a propojení. Za chvíli se přidala další tečka, aby můj úsudek stvrdila. Netrvalo však dlouho a všechny tři zmizely vysoko v mracích. Další vize ani obrazy nepřišly. Byl jsem trochu roztrpčen, ale tušil jsem, že se musím spokojit s tím, co mám. Ani při sdílení se mi nepodařilo spojit se těmi, kteří se do mraků dívali se mnou. Vyčítal jsem si, že jsem se nechal rozptylovat ostatními a namísto naladění se na zprávu od Orla jsem v nejistotě pokukoval po okolí, …ale i to se stává, uklidňoval jsem se. Třeba něco přijde v noci. Nepřišlo.

V dalších dnech proběhlo mnoho dalších cest a rituálů a na tento konkrétní svůj „nedostatek“ jsem zapomněl. Na cestách se objevovala další znamení, zvířata skutečná i snová a sdělení přicházející přes spoluputující. Jedno obzvlášť silné se už už rýsovalo v písni jedné americké černošské šamanky, kterou zpívala očividně v napojení na Ducha na jednom silovém místě, kde jsme ještě s pár dalšími lidmi zůstali po ranním vítání slunce. „Co to bylo za píseň, nějaká tradiční…?…tápal jsem po slovech, z jaké tradice, že by mohla pocházet.“ „Ale ne,“ zněla odpověď, „vůbec nevím, co jsem zpívala, prostě to ke mně přišlo, i melodie, bylo to hodně zvláštní, vůbec nevím, čeho se ta píseň mohla týkat, tobě to něco říkalo?“ „To ne, doufal jsem, že mi to řekneš ty, ale bylo to krásné.“ „To ano.“

Seminář se blížil ke konci. Procházel jsem si poznámky a dostal se k místu s orly. Poslední večer jsem prožil v jakémsi zvláštním posunu mezi světy. Proběhl další rituál u ohně, další zpěvy, ale mě se prostě vytratila nálada. Druhý den ráno proběhlo rozloučení s pár nejbližšími a přijela si pro mě má Americká rodinka. „Oh, Peter, you look great, how are you, how was it? Oh, gosh, it’s so maarvelous heeere.“ „Eméjzink.“ „Musíme tě vzít na další místa, aby sis z Ameriky něco odvezl. A vzali.

Druhý den jsem se je na zahradě B&B pokoušel naučit píseň k přivítání slunce, ještě v pyžamu. Nepřipadal jsem si moc jako šaman, ale v pyžamu byly všichni, tak co. Zkoušeli jsme i nějaké lidovky, ale v nich jsem se cítil ještě méně přesvědčivý. Odpoledne jsme vyrazili za město. Musíme ti něco ukázat, tos ještě neviděl. Jeli jsme krajinou, kde jsem si tak zvláštně připadal jako doma. Vystoupili jsme na parkovišti a museli poslední asi kilometr kvůli pracím na silnici, i v Americe se to děje, překvapilo mě, dojít pěšky, což bylo pro moje americké tetičky docela vzrůšo. Nakonec jsme v pohodě po pár desítkách minut došli kolem pár stánků s občerstvením až k zábradlí. Očekával jsem další úchvatný výhled do údolí, ale z toho, co se začalo odehrávat jsem se nedokázal vzpamatovat ještě hodně dlouho.

První pohled směřoval až dolů, na pódium amfiteátru Red Rock, který se jako malí lívanec mačkal někde dole mezi tyčícími se červenými skálami. Můj zrak klouzal po jednotlivých schodištích, patrech a lavičkách amfiteátru, kde různí lidé trávili víkend různými způsoby, a pokoušel jsem se celý ten umělý a umělecký výjev z té perspektivy nějak v hlavě vměstnat do okolní přírodní scenérie. Někdo se sluchátky v uších a v běžeckým outfitu, někdo s plechovkou piva v ruce, v kroužku kámošů nebo rodiny. Já a moje skvělé tetičky na vrcholu toho všeho. Dole na pódiu jsem si povšiml postavy hudebníka s flétnou a nějaké ženy. Poznal jsem ho. Potkali jsme se už dole před muzeem, kde se najednou vyřítil ze zatáčky na pěšině mezi buší a kameny a málem do mě vrazil. Zaujalo mě, že si mě ani nevšiml, nevěnoval mi ani nejmenší pozornost. Jako bych byl vzduch.

Nabýval jsem čím dál jasnějšího pocitu, že sním. Z flétny toho muže na pódiu se začala linout melodie, kterou jsem znal…ale odkud…a v tom mě udeřilo poznání …byla to ta stejná melodie, jakou zpívala ta americká černošská šamanka na semináři. Celým tělem mi projela vlna horka a chladu a málem… musel jsem se chytit zábradlí, abych přes něj nepřepadl. „Co teď?“ běželo mi hlavou, „Co se to děje?“ Jasně jsem si uvědomoval, že probíhá něco neobyčejného, nějaký zázrak, ale jak jsem tomu měl rozumět, jsem neměl ani to nejmenší tušení. Tetičky si všimly, že se se mnou něco děje, ale abych je nevystrašil, raději jsem mlčel.

Za chvíli, spása, vydali jsme se hledat místo na oběd v nebližší restauraci. Při výběru nápojů a pokrmů jsem jen přikyvoval všem návrhům tetiček, stále neschopen slova, a tak jsem ani netušil, co jsem si vlastně objednal. Další záchrana cigáro a vzdálit se davu. Zhluboka jsem mezi tahy z cigarety nadechoval horský vzduch a klouzal očima po oranžových skalách, které připomínaly havarované vesmírné lodě pradávných mimozemských civilizací zapíchané v pravidelných vzorcích a pod stejnými úhly do mírně zvlněné krajiny. A v tom, z čistého nebe, přímo nad mou hlavou zakřičel orel. Jako po úderu bleskem … pomalu…zvedl jsem hlavu k blankytně modrému nebi a už mnohem níž než orli před tím v mracích, tančilo po nebi v kruzích sedm siluet divokých dravých ptáků a já stále s tajemnou melodií v hlavě a srdci vnímal už jen požehnání od Ducha, jeho bezpodmínečnou lásku, všeobjímající milosrdenství a nepřekonatelnou sílu a inteligenci.

Z výletu s tetičkami jsem odjížděl stále v rozpacích a poněkud zmražen. Ze Spojených států jsem odlétal s pocitem, že se tam musím vrátit. Do krajiny, která je blízká mému srdci a kde je nebe hodně blízko stále divoké zemi. Dosud se tak nestalo, ale i zde, v naší krásné a malebné krajině si stál častěji uvědomuji spojení, které se mou návštěvou Skalistých hor, Červené skály a semináře jedné z nejlepších šamanek současnosti, Sanadry Ingerman, potvrdilo.

Jsem velmi rád, že se ke mně tento příběh ve vzpomínce při psaní tohoto článku vrátil a mohl jsem ho s vámi sdílet. Než pojedete na můj seminář, nalaďte se na svůj vnitřní přijímač a pokuste se zaslechnout píseň, která uvnitř vašeho srdce zní, možná budete překvapeni. A pak se podívejte na nebe a požádejte Ducha o znamení. Můžete svůj dotaz nějak konkretizovat nebo jen řekněte nahlas nebo i potichu, „Duchu, prosím, veď mě!“ Uvidíte, co se bude dít. Dejte si čas. Nikam nespěchejte. Duch vás slyší. A nebojte se, dříve nebo později uslyšíte jasně jako výkřik orla, melodii flétny anebo moravské lidovky v podání amerických tetiček i vy jeho.

Cena za víkendový seminář je 2200,- Kč včetně polopenze a ubytování.

                                                                       

Sdílejte článek:

Share on facebook
Facebook
Share on email
Email
Share on twitter
Twitter

Sdílejte článek:

Share on facebook
Share on linkedin
Share on email

Petr

Kategorie blogu

Nejčtenější články

Archivy

Blog

Další články

Aktivní snění

O synchronicitách

Doba čtení: 2 minut Synchronicity jsou události, které se v běžné i neobyčejné skutečnosti odehrávají tak, že pro nás nesou význam při rozhodování nebo nás provází na

Přečíst článek »

Tvůrčí psaní

1. Od Stromu života

Doba čtení: 6 minut Zapomnění – Byl jsem v zahradě poznání a vyšel z ní nasycen moudrostí všech svých předchozích vtělení. Musel jsem však zapomenout, abych svůj život

Přečíst článek »

Spřízněné duše

Formulář

Přihlaste se k odběru novinek

Objednávka

Vyplňte prosím formulář

Není-li u popisu služby na webu uvedeno jinak, je konečná ceny služby 1000,- Kč za první hodinu a poté 250,- Kč za každých započatých 15 minut.
Vaši objednávku vám potvrdím na e-mail do 24 hodin s návrhem volných terminů