Netěkej
tak rychle očima
po papíře a místnosti
po tvářích a nápisech..
to co bylo ti neuteče
a co bude,
nedohoníš.
Když utečeš odsud
kam se dostaneš,
do nebe nebo do pekla?
všechny brány otevřené
a musíš odcházet?
co tady není
a mohlo by být jinde?
.
Jsi si jistý
že ses díval pořádně?
Je to fraktál
co nezahlédneš na
povrchu možná, když
přestaneš tikat očima
zastavíš čas…
A pak ti za víčky
nebo pod prsty
ožije nový
příběh ten,
který na tebe čekal…
dáš mu jméno
.
nebo se v jeho tichosti necháš
odnést na druhou stranu,
kam ses vždycky toužebně díval
a odkud se už možná nevrátíš
stejný
ale je vůbec kam a jak se vracet?
když všechno je jak pominuté?
Minutu po minutě
náramkové hodinky,
pramen mých slov
i tvého zraku
vpité do znaků vzájemně
se vyzvedávají do bytí
.
Tady a teď je pořád nekonečné
nikdy to nebylo jinak
a bude to vždycky tak,
jen někdy říkáme „dobrá tedy“
a jindy …
ale takový je život.
zastavíš se nebo
máš čas,
říkáš?
